Požadavky a pravidla pro tvorbu přenositelného kódu. Organizace projektů a operačních systémů pro splnění přenositelnosti mezi různými architekturami CPU. Konverze vnitřních a vnějších/síťových formátů dat.(A4M35OSP)

Požadavky a pravidla pro tvorbu přenositelného kódu

Při realizaci softwarových systémů často nemůžeme zanedbat cílovou hardwarovou architekturu stroje a musíme psát kód tak, aby jej bylo možné snadno upravit (ideálně pouze rekompilovat) pro běh na jiných platformách. V okamžiku kdy je nutné přímo interagovat s některou hardwarovou komponentou počítače (řídící jednotky, SCADA systémy, …), se dostáváme až na úroveň, kdy musíme řešit věci, jako uspořádání bytů v proměnné apod. K základním požadavkům na přenositelnost zdrojového kódu patří:

psát čistě a používat jen to, co je jazykem deklarováno,
pokud je to možné používat pouze standardizovaná API - POSIX, IEEE Std. 1003.1,
nepředpokládat pořadí byte/char ve slovech - little versus big endian,
nepředpokládat počet bitů v adresační jednotce (používat stdint.h - int32_t, …),
psát kód proti knihovnám a nikoliv přímo proti konkrétním voláním služeb operačního systému (konkrétním makrům, číslům volání, atd.).

Organizace projektů a operačních systémů pro splnění přenositelnosti mezi různými architekturami CPU

Aby bylo možné snadno přenášet projekty mezi různými operačními systémy a jejich verzemi a hardwarovými architekturami, bylo definováno několik standardů a vyvinuto několik nástrojů, které mají tuto přenositelnost usnadnit:

POSIX - Portable Operating System Interface - standardy IEEE 1003 a ISO/IEC 9945
Filesystem hierarchy standard - dokument popisující, co má být ve kterém adresáři v linuxové distribuci (/usr/bin, /usr/local, /usr/share, …)
autotools project