Normy řady ISO 9126 stanovují obecné požadavky na jakost softwarového produktu. V současnosti jsou postupně nahrazovány novou (velmi podobnou) řadou norem ISO 25000, vyvíjených v rámci mezinárodního normalizačního projektu SQuaRE.

• 9126-1 Model jakosti - přináší model kvality a specifikuje 6 charakteristik jakosti, kde každá charakteristika má několik podcharakteristik
• 9126-2 Vnější metriky - externí metriky pro měření
• 9126-3 Vnitřní metriky - interní metriky pro měření
• 9126-4 Metriky pro jakost použití - zabývá se problematikou jakosti při použití softwarového produktu (Quality in Use).

• Funkčnost
  • Funkční přiměřenost (Suitability)
  • Přesnost (Accuracy)
  • Schopnost spolupráce (Interoperability)
  • Bezpečnost (Security)
  • Shoda ve funkčnosti (Functionality Compliance)
• Bezporuchovost
  • Zralost (Maturity)
  • Odolnost vůči vadám (Fault Tolerance)
  • Schopnost zotavení (Recoverability)
  • Shoda v bezporuchovosti (Reliability Compliance)
• Použitelnost (Usability)
  • Srozumitelnost (Understandability)
  • Naučitelnost (Learnability)
  • Provozovatelnost (Operability)
  • Atraktivnost (Attractivness)
  • Shoda v použitelnosti (Usability Compliance)
• Účinnost (Efficiency)
  • Časové chování (Time Behaviour)
  • Využití zdrojů (Resource Utilisation)
  • Shoda v účinnosti (Efficiency Compliance)
• Udržovatelnost (Maintainability)
  • Analyzovatelnost (Analysability)
  • Měnitelnost (Changeability)
  • Stabilnost (Stability)
  • Testovatelnost (Testability)
  • Shoda v udržovatelnosti (Maintainability Compliance)
• Přenositelnost (Portability)
  • Přizpůsobitelnost (Adaptability)
  • Instalovatelnost (Installability)
  • Slučitelnost (Co-existence)
  • Nahraditelnost (Replaceability)
  • Shoda v přenositelnosti (Portability Compliance)

1. Analyzujte hlavní funkční požadavky a nefunkcionální požadavky na systém, stanovte požadavky a cíle kvality.
2. Použijte přizpůsobený standard ISO 9126, resp. ISO 25000 jako rámec pro hodnocení (obvykle vyžaduje dodefinovat specifické metriky a ukazatele podle konkrétních systémových požadavků, např. na specifické komponenty nebo rozhraní).
3. Připravte prvotní návrhy řešení architektury systémů.
4. Sestavte srovnávací tabulky pro porovnání návrhů.
5. Určete priority (váhy) jednotlivých charakteristik, případně jejich hierarchii.
6. Analyzujte výsledky sumarizované v tabulce s ohledem na priority z kroku 5.
7. Zvolte výchozí architekturu mezi kandidáty na základě předchozí analýzy.
8. Je-li vyžadována podrobnější analýza, soustřeďte se na charakteristiky relevantní problémové doméně, s ohledem na priority, získané v kroku 5.

vlastnost systému, indikující jeho schopnost přizpůsobit se rostoucím požadavkům na kapacitu, výkon, odezvu, dostupnost systému a atd., popřípadě být připraven na rozšíření.

Škálovatelnost je často omezena návrhem/implementací systému

Dimenze škálovatelnosti

• Load scalability: Schopnost distribuovaných systémů rozšířit/zúžit využitelné zdroje v závislosti na zátěži. Alternativně, schopnost snadné modifikace systému nebo komponenty podle zátěže.
• Geographic scalability: Schopnost udržet výkonnost, použitelnost atd. v podmínkách geografického rozšiřování.
• Functional scalability: Schopnost rozšiřování systému o nové funkcionality s minimalizací úsilí.

Kompromisy k řešení při návrhu systému:

• výkon vs. škálovatelnost
• cena vs. škálovatelnost (contribution margin = revenue – variable costs)
• operabilita vs. škalovatelnost – škálovatelnost rozsáhlých a komplexních systémů omezuje možnosti „manuální“ správy systému
• funkcionalita vs. škálovatelnost
• konsistence replikace dat vs. škálovatelnost

Kategorie škálovatelnosti:

• Vertikální škálovatelnost (scale up)
  • přidávání zdrojů jednomu uzlu systému (typicky přidání procesoru, rozšíření paměti), včetně rekonfigurace pro využití nových zdrojů (např. zvětšení počtu démonů Apache web serveru)
• Horizontální škálovatelnost (scale out)
  • přidávání nových uzlů do systému (typicky u distrib.aplikací), např. rozšíření z jednoho webserveru na tři, rozšíření gridu, zvýšení počtu procesoru

Často se doporučuje soustředit se na hardwarovou rozšiřitelnost před kapacitní. Je levnější přidat procesor, než ladit výkon.

Příklad: Část programu lze zrychlit o 70%, je li spouštěna paralelně na čtyřech CPU. Je-li 1-P sekvenční část výpočtu a P je část, kterou lze paralelizovat, maximální zrychlení s využitím N procesorů udává Amdahlův zákon:

• systém reálného času - informační systém, který zpracovává asynchronní vstupy a produkuje odpovědi v pevně stanoveném čase.
  • Doba, kterou má systém k dispozici pro provedení úlohy, je známa předem.
  • Na počtu vstupů a jimi vyvolané pracovní zátěži systému přitom nezáleží.
• systém reálného času - informační systém, který zpracovává asynchronní vstupy a produkuje odpovědi.
  • potřebný čas může být odvozen ze zátěže systému
  • tento čas musí být ohraničenýnejdelší možná doba odezvy.
• hard RT - systém vždy musí splnit daný časový termín (např. řízení létajícího prostředku, jaderného reaktoru aj.)
• soft RT - konkrétní časové okamžiky mohou být zmeškány. (např. optimalizace spotřeby paliva v motoru).
• požadavky pro RTOS definuje standard Posix 1003.1b, Real-time extensions

Přednášky předmětu A0M33PIS