Modul|1
1.3 Historie
Ochrana označení
Rané formy ochrany
Již ve starověku začaly vznikat první formy ochrany výsledků duševní činnosti, například receptur a postupů na přípravu jídel. Většího rozmachu dosáhla ochrana v této oblasti až ve středověku, kdy z vůle panovníka a bez právního nároku byly poskytovány vynálezcům, výrobcům a obchodníkům privilegia a monopoly, ve kterých byly definovány podmínky ochrany.
První zákony
Prvním zákonem, který obsahoval dodnes platné zásady, byl Benátský zákon z roku 1474. K významnému rozvoji ochrany vynálezů dochází až s rozmachem výroby a obchodu v 18. a 19. století. V důsledku velkého rozmachu výroby a obchodu byly i na našem území v rámci Rakouska – Uherska vydávány nové zákony. Rakouský patentový zákon č. 30/1897 ř. z., o ochraně vynálezů, platil na našem území s malými obměnami i po vzniku samostatného Československa v roce 1918 (až do roku 1952).
Pařížská úmluva
Pro sílící mezinárodní obchod byla ochrana vynálezů v jednotlivých zemích nedostatečná. Chyběla jednotná mezinárodní úprava podmínek ochrany. Proto byla v roce 1883 podepsána Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (The Paris Convention for the Protection of Industrial Property), která je v platnosti dodnes a ve které je vymezeno, co je předmětem ochrany průmyslového vlastnictví. Touto úmluvou je zavedeno prioritní právo, tzv. unijní priorita - každý, kdo řádně podá přihlášku v jedné z unijních zemí, používá prioritní právo, ve zde stanovených lhůtách při podání přihlášky v ostatních zemích. Stanovuje se právo, které musí být udělováno zvláštním státním orgánem, a jsou zde vymezena práva původce.